Krví psané sbohem

4. července 2012 v 23:54 | Wlcky

---Vyhlédnul z okna svého pokoje. Venku už byla tma a mlha se převalovala mezi ztichlými ulicemi. Toužebně si povzdychl a naprosto nevnímal slova mířící jeho směrem. Bylo mu to jedno. Ať si o něm říkají co chtějí. Stejně je to bylo stále dokola to samé.
---"Jsem jiný, no a co?" Pomyslel si a odvrátil hlavu od okna. Zadíval se pod svou ruku. Měl tam schovaný obrázek, který kreslil než jeho opilá matka vrazila do místnosti a začala ho urážet. Alespoň protentokrát toho nevypila tolik, aby ho znovu začala mlátit. Bránil by se, ale proti matce by to nebylo k ničemu. Skrýval před matkou své obrázky a cokoliv jiného, co by se dalo považovat za kreativní tvorbu. Alespoň toto mu zůstalo.
---"Jak by k tomu asi přišel tvůj táta, kdyby věděl že jseš teplej?!" Pronášela svou obvyklou větu jeho matka. Nedal na sobě znát žádné emoce, ale myslel si své. Tato poznámka vždycky trochu zabolela. Jak to o otci, tak to o jeho sexuální orientaci.
---Otec jednoho dne prostě odjel a od té doby se nevrátil. No, zodpovědnost opravdu nebyla jeho dobrá stránka, ani si matku nikdy nevzal. Tak na jeho výchovu zůstala sama. Možná proto se z ní stala těžká alkoholička. Na otce si vzpomínal jen matně a vlastně nikdy netoužil po tom, ho poznat. Byla to prostě věc, která se stala a nešla změnit.
---Za to jeho sexuální orientace byl současný problém. Ne, nebyl gey. A ani nemohl za to, že ho za něj považovali. Prostě se mu jen ve škole podařilo naštvat pár vlivných lidí. Trochu víc vlivných lidí. S ostatními moc dobře nevycházel. Jak už řekl, byl jiný. Vždycky na měl bylo něco, co se ostatním nelíbilo. Nosil černé vlasy moc do obličeje, jeho šedé oči vypadali moc strašidelně, kapuce se ve třídě na hlavě mít nesmí,... Bylo toho hodně. Ale asi nejvíc ostatní štvalo to,že nikdy neodhaloval svá předloktí. Ale v tentokrát měli pravdu. Byl emo. Ale takové to opravdické emo, ne ulítlý puberťák, který se za něj vydával aby byl sexy. Takoví ho už taky pěkně srali.
---Ale zpátky do přítomnosti. Matka odešla a on zůstal sám v pokoji s zatuchlou a morbidní atmosférou. I když byl na matčiny výjevy zvyklí, vžycky ho trochu zabolela.
---Když už si byl jist, že se matka nevrátí, vytáhl čistý papír a položil ho před sebe. Na chvilku ještě pohlédl toužebně k temnotě venku, ale pak se nadechl a věděl co chce udělat. Alespoň na chvilku chce od toho utéct.
---Vytáhnul zpod matrace jeho postele malý ostrý nožík. Jeden z těch, které matka ještě nenašla a nezabavila. Dokonce ani to se jí nelíbilo. Vzal ten nožík a přímou čarou se řízl do vnitřní strany předloktí. Ano, bolelo to. Ale co je bolest? Kdo kdy určil, že bolest je špatný pocit? Ne, nebyl dobrý, ale někdy byl potřeba.
---Nechal krev kapat na papír a v hlavě si rozmýšlel jednotlivé tahy. Bude to na dlouho a bude ho to stát hodně krve, ale doufal že je to poslední podobný výtvor. Vzal štětec a začal roztírat krev do potřebných stran. Zároveň střídal několik štětců a říznout se musel ještě několikrát, než byl obrázek hotov. Kromě krve použil jen jednu barvu. Šedou na oči.
---Když byl s výtvorem hotov, nechal ho ležet na stole a sám si došel pro tmavě modrý šátek. Byla to asi věc, které si vážil nejvíce a ani nevěděl proč. Jednou v noci, po velmi zvláštním snu o dívce s dlouhýma černýma vlasama a neuvěřitelně modrýma očima, ho našel vedle sebe na matraci. Od té doby to pro něj byla věc, do které si uschovával své pocity a svou energii. Jako by doufal že v té hladké, ale příjemně semišové látce, najde odpovědi na své otázky.
---Teď si ho vzal a uvázal pevně kolem levé ruky. Pak otevřel okno dokořán a dřepl si na parapet. Věděl, že to chce udělat, ale i tak ho na chvíli omámil strach. Strach z toho, co se může stát. Naposledy se podíval na svůj pokoj a zkontroloval, jestli je obrázek na svém místě. Pak už se déle nerozmýšlel, protože věděl že čím déle tu bude sedět, tím slabší bude jeho odhodlání. Vyskočil ven do chladné noci.
---Na stole zůstal jen krví kreslený obrázek velkého letícího orla s přízračně šedýma očima. A pod nimi bylo kostrbatým, ale úhledným písmem napsáno: Sbohem...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Adys Adys | 23. listopadu 2012 v 16:06 | Reagovat

pěkné:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama