Přízrak města - 2

26. května 2011 v 20:55 | Wlcky |  Povídky

Přízrak města


Byla klidná noc,
kroky kráčely cestou známou.
Hledala jsem jeho moc,
tu jeho moc omamnou.


---Jdu k parku, klepu se strachy. Hledám jeho přítomnost. Mé nohy mě sami od sebe vedou do parku javorů. Černý list mám přitisklý na hrudi. Je tma, jen pouliční světla září z frekventovanějších ulic a dopadají svým nepříjemným světlem na mokrý chodník. Včera pršelo a vzduch je dnes čistější než ostatní dny. Vlhkost se ve městě drží dobře. zahýbám k parku. Srdce mi tluče, jako by chtělo vyskočit ven a utíkat. Unikla jsem pouličním lampám. Moje oči si potřebují přivyknout na černou tmu. Už zas vidím a jdu dál. Stojím přímo před parkem, klepu se strachy. Očima se snažím proniknout temnotou parku, ale nic nevidím. Vůbec nic.
---Je tu!Cítím ho! Stojí tam. Najednou jsem ho i viděla. Ale ne očima, ale v mysli. Vidím ho zřetelně. Jeho tvář mě uchvátila. Stojí pod největším javorem a v dlani něco svírá. Otevírá dlaň.
---" To...to...to...je...!" Rukou rychle sahám na místo, kde by mělo být srdce. Není tam! Necítím ho tlouct. Nohy se mi podlamují. Nutím se do kašle. Nekašlu krev, přesto nemám tep. Přízrak se otáčí a pomalými kroky se blíží k místu, kde se já svíjím na zemi. Stojí přímo nade mnou. Otáčím se a dívám se mu do očí. Shýbá se vedle mně. V trávě tam leží černý list. Zvedá ho ze země a prohlíží si ho. Přikládá si list na místo, kde by měl mít srdce a list jako by přirostl k jeho kůži. Otáčí se na mně. Podává mi tu věc v jeho ruce, mé srdce. A já... já ho odmítám...

Nikdo zde nezemře,
tím je si jist,
jen země se otevře.
...Srdce a list...



Můj svět je město,
nepoznaná kráčím ulicí.
Bojí se mě přesto.
Proč skrývám oči kapucí?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama